Národní park
Bavorský les

ÿþ

Rašeliniště

Rašeliniště (Photo:Alice Alteneder)

Rašelinné lesy a otevřená rašeliniště patří k ekologicky nejcennějším prostředím Šumavy. Vysoko položené, na srážky bohaté náhorní planiny Národního parku Šumava jsou centrem rozšíření rašelinišť v celém pohoří. Pro vznik rašelinišť jsou ideální podmínky ve sníženinách s omezenými odtokovými poměry, v polohách kolem 1000 m n.m.

Na bavorské straně jsou větší rašeliništní komplexy situovány jen v zamokřených údolích a dále v hřebenových polohách. Působivé jsou údolní komplexy rašelinišť Grosser Filz a Klosterfilz mezi obcemi Riedlhütte a St. Oswald. V náhorních polohách patří mezi jedinečné příklady vrchoviště Zwieselter Filz a Latschenfilz.

Rašelinné lesy sdílejí své těžiště rozšíření – podmáčená údolí a srážkově bohaté náhorní polohy – s otevřenými plochami rašelinišť. Žádný z různých typů rašelinišť se nevyskytuje striktně izolovaně, vždy existuje úzké propojení s dalšími typy.

Také přechody rašelinných lesů k otevřeným plochám rašelinišť jsou plynulé, takže se vyskytují komplexy tvořené různými formami rašeliništních ekosystémů.

Rašelinné lesy

Na údolní a přechodová rašeliniště v chladných, zamokřených sníženinách („muldách“) jsou vázány rašelinné smrčiny. Rašelinné půdy jsou mokré, kyselé a chudé na živiny. Kromě smrku se zde jen ojediněle daří prosadit jedli, jeřábu či bříze pýřité. Habitus dřevin je velmi různorodý. Zahrnuje jak vysokokmenné smrky, tak i zakrsle rostoucí smrčky na silných mechových polštářích rašeliníků. Na takto houpavém podkladu se dokáží uchytit jen druhy, schopné vytvářet široce rozložené „talířovité“ kořeny, jako např. smrk. Cenou za tuto opovážlivost je ovšem snížení doby očekávaného přežití. Mnohem častěji než v jiných ekosystémech tu vichry mohou vyvrátit i celé porosty. Na tlejících odumřelých kmenech pak znovu vyrůstají vzhůru nové generace smrků.

Porosty „kleče“ na rašeliništi obsazují ještě silněji zamokřená, více kyselá a o živiny ochuzená stanoviště. (Správné označení nízké keřové borovice na rašeliništích je ovšem borovice rašelinná).V národním parku porůstá často celá čočkovitě vyklenutá rašelinnná tělesa vrchovišť. Pouze v centru vrchoviště zůstávají mnohdy nejvíce zamokřené části bez pokryvu lesního porostu a vytvářejí otevřená bezlesá vrchoviště. Borovice rašelinná je ve svých růstových formách velmi mnohotvárná a vytváří tak různé poddruhy. Jako stromovitá, až 10 m vysoká „blatka“ porůstá vrchoviště v údolních polohách. Ve vyšších polohách se naproti tomu vyskytuje výhradně 3 – 4 m vysoká keřovitá forma připomínající „kleč“.

Vrchoviště a přechodová rašeliniště.

V krajině, v níž zcela převládá les, opřádá přirozeně aura výjimečnosti plochy, které se dokázaly úspěšně ubránit agresivní dominanci stromů. Platí to i o částech vrchovišť a přechodových rašelinišť, které dokáží – alespoň někde – zabránit postupu rašelinné smrčiny a porostů „kleče“ do centra rašelinného tělesa.

Živá (aktivní) vrchoviště se vyznačují svým dosud negativně neovlivněným, rašeliništi vlastním a jen dešťovými srážkami syceným rezervoárem vody. Chemické prostředí je typické silnou kyselostí i chudostí obsahu živin i kyslíku. Je tu i pro vrchoviště typické čočkovitě vyklenutí rašelinného tělesa, okrajový lagg, bulty a šlenky, kolky a rašelinná oka. Jednotlivé zakrslé, krnící stromečky, uchytivší se v rašelině, zde bojují o přežití, celkově jsou však plochy rašeliny bezlesé.

Vrchoviště, jejichž vodní režim byl masivně narušen odvodňovacími příkopy nebo těžbou rašeliny, postupně stále více degradují. Odtud se logicky odvíjí záměr revitalizace rašelinišť. Taková revitalizační opatření se v národním parku provádějí už mnoho let. Cílem je oživit vodní režim rašelinného tělesa zahrazením odvodňovacích příkopů.

Rašeliniště přechodová a třasoviska se vyskytují v okrajovém laggu vrchovišť, v příbřežních zonách a plovoucích třasoviscích zazemňujících se jezer, v pramenných rašeliništích náhorních poloh a v různých stadiích rašelinění bývalých mokrých luk. Tomu odpovídá i široká paleta příslušných rostlinných společenstev – od nejvíce zamokřených fází jako např. porostů ostřice zobánkaté přes různá společenstva rašeliníků či suchopýrů až po vegetaci šlenků.


ÿþ