Národní park
Bavorský les

ÿþ

Geologie a půdy

Geologie a půdy (Photo: Rainer Pöhlmann)

Geologie

Národní park Bavorský les se rozkládá na jihozápadním okraji nejrozsáhlejšího základového, na povrch vystupujícího horninového masívu střední Evropy, tzv. Českého masívu. Jedná se přitom o velmi staré - více než 280 milionů let- horninové formace, tvořené.převážně rulami a žulami.

Největší část území národního parku zaujímají různé typy rul, převážně na bázi kordieritu, silimanitu a biotit-plagioklasu. Pouze v oblasti horského masívu Lusen (Luzný) se rozkládá velký komplex žul, tvořený finsterauským granitem.Kromě toho se rozptýleně nacházejí i velmi malé výskyty zřídka se vyskytujících hornin jako serpentinitu, amfibolitu, redwitzitického metabazitu, vápenosilikátové horniny (také erlanu), přechodových forem rul a žul, pegmatitu, aplitu a křemenných žil.

Dnešní ráz krajiny byl rozhodujícím způsobem formován v obdobích glaciálu (dobách ledových). Na výskyt menších ledovců ukazuje Rachelsee ( Roklanské jezero) s karovou stěnou a jezerní pánví i tři dnes již zrašelinělá jezírka z období glaciálu. Výrazné stopy po morénách se nacházejí i na jihovýchodní a severní straně masívu Rachel (Roklan), v údolí potoka Schwarzbach i pod lokalitou zvanou Gruft severovýchodně od Buchenau. Kamenné balvanité „moře“ na vrcholu Luzného vzniklo pravděpodobně v sušší, na sníh chudší a kontinentálními vlivy klimatu formované fázi glaciálu v důsledku procesů mrazového zvětrávání.

Procesy typu „půdotoku“ (soliflukce) u půd vzniklých táním věčně zmrzlé půdy (permafrostu) v obdobích glaciálu vedly v nižších partiích svahových poloh ke vzniku mohutných půdních vrstev s vysokým obsahem jemnozrnných částí, zatímco ve vyšších partiích svahových poloh došlo po odnosu jemnozrnných frakcí půd k obnažení impozantně působících skalních útvarů a balvanitých polí. Soliflukční procesy také pravděpodobně zapříčinily vznik krajinářsky i ekologicky významných stmelených glaciálních skeletovitých sutí, typických pro půdy náhorních partií i horních poloh horských svahů Vnitřního Bavorského lesa.

Během procesů odtávání v postglaciálním období byl štěrkovitý materiál mohutnými vodními masami přesouván do údolí potoků, zaplněných dnes těmito splaveninami do metrových výšek.

Půdy

Půdy Národního parku Bavorský les jsou produktem procesů zvětrávání rulových a žulových hornin. Tyto kyselé prahorniny zvětrávají jen velmi pomalu a obsahují jen málo pro rostlinstvo tak důležitých živin jako je draslík, vápník a hořčík. Půdy národního parku jsou proto „od přírody“ kyselé a chudé na živiny.

Nejčastěji se vyskytujícími typy půd na území národního parku jsou půdy hnědé, zejména kypré a podzolové hnědé půdy, gleje a rašelinné půdy různých typů.

Hnědé půdy jsou převládajícím typem půd nižších svahových poloh. Sestávají vesměs ze svěžích, více či méně písčitých hlubokých hlinitých zvětralinových půd se zpravidla nízkým podílem kamenitého skeletu a skromnou až středně vysokou zásobou živin. Ve středních a vyšších svahových polohách – zhruba nad 900 m.n.m. – se v přibývající míře vyskytují společně s kyprými hnědými půdami, vyznačujícími se značnou kyprostí půdního profilu v důsledku velkého objemu pórů a vysokého obsahu humusu.

V horských polohách dominují na středně hlubokých až hlubokých hlínách nad zpevněnými sutěmi bazicky chudé hnědé nebo podzolové hnědé půdy, na plochých terénech v podobě železito - humusových podzolů. V nadmořské výšce mezi 1100 – 1200 m.n.m. se v závislosti na expozici nachází horní hranice rozšíření buku jako porostotvorné dřeviny.Tato hranice se zpravidla překrývá s rozhraním mezi kyprými hnědými půdami vyšších svahových poloh a chudšími horskými půdami nad zpevněnými sutěmi.

Půdy kamenité a s vysokým podílem balvanů a skalních bloků se vyskytují ve výše položených částech území a vrcholových polohách plošně, pomístně pak na celém území. Gleje s hladinou spodních vod dosahující nízko pod povrch půd jsou široce rozšířeny v zamokřených údolních polohách, v okolí pramenů a podél potoků. Dosahuje-li hladina spodních vod až k půdnímu povrchu, dochází ke zrašelinění. Údolní a přechodová rašeliniště se vyskytují v rašelinných lesích údolních poloh plošně, ve svahových polohách spíše pomístně v podobě svahových prameništních rašelinišť. V náhorních a také údolních polohách národního parku vznikla působivá vrchoviště (Großer Filz, Klosterfilz, Zwieselter Filz). Taková vrchoviště vznikají, unikne-li rašelinné těleso v důsledku narůstání do výšky vlivu spodních vod a vytvoří svébytný, dešťovými srážkami sycený vodní útvar.


ÿþ