Národní park
Bavorský les

ÿþ

Národní park

Impressionen


Národní park Bayerischer Wald (česky a dále jen Bavorský les) byl slavnostně vyhlášen 7. října 1970 jako první německý národní park.

Od 1. srpna 1997 byl národní park rozšířen až po Bayerisch Eisenstein (Železnou Rudu) o 11.000 ha lesa ve státním vlastnictví na celkovou plochu 24.222 ha. Státní ministr Dr. Hans Eisenmann dal národnímu parku do vínku na základě svého často citovaného výroku: „ Prales pro naše děti a jejich potomky („Ein Urwald für unsere Kinder und Kindeskinder“) vůdčí ideu národního parku „ Přírodu ponechat přírodě“ („Natur Natur sein lassen“). Jeho rozhodnutí, aby v tehdejší rezervační zóně národního parku vývraty a polomy způsobené vichřicí v srpnu 1983 nebyly zpracovány, ale ponechány přirozenému vývoji lesa, položilo v národním parku ještě v době jeho funkčního působení základ pro vývoj lesa k přírodnímu lesu.

Bavorský les – při vyslovení tohoto názvu se před očima vynořují obrazy téměř nekonečného „moře“ lesa, tak jak je popisoval Adalbert Stifter a maloval Reinhold Koppel - obrazy od světa odloučené lesní samoty, tmavé a tajuplné.

Okouzlující působení pojmu národní park jako vize touhy po nedotčené přírodě je díky nesčetným televizním dokumentárním filmům o mimoevropských národních parcích známo mnoha lidem. Až příliš často je však přitom zprostředkováván obraz „zelených rájů“, téměř ideálního neporušeného a zdravého světa, do něhož člověk svými rušivými činy nezasahuje.

Byl a i nadále je to pro pracovníky správy parku, místní obyvatele i návštěvníky Národního parku Bavorský les obtížný proces cesty poznání a sžívání se s tím, jak sama příroda tvrdě smetla lidské představy, onu vizi krásného přírodního lesa.

Les v Národním parku Bavorský les jde svou vlastní cestou, nepředvídatelnou, mnohotvárnější než si lze představit, a znovu a znovu překvapivě novou. Takový les v národním parku poskytuje obraz vskutku nezávislého, svébytného života, ukazuje pomíjivost žití i nová zrození a právě těmito obrazy odhaluje svou na člověku zcela nezávislou samostatnost. Vyvrácené stromy, kůrovec, sněhové polomy, jeleni, rys a vlk, vrbovka a dřípatka, choroš troudnatec kopytovitý, rozpad lesa a neproniknutelná mladá lesní divočina, nic z toho není lesu cizí, ale právě to je člověkem již neovlivňovaný les v národním parku.

My lidé stojíme před takovým lesem plni úžasu, ohromení i znejistění, sbližujeme se s ním, učíme se s ním žít, rozumět mu i pochopit ho. Krok za krokem, tak vývoj lesa následuje i náš vlastní proces vývoje, provázený hledáním i učením se. Pokud tomuto divokému lesu v srdci Evropy otevřeme všechny naše smysly, začne na nás působit obzvláště fascinujícím způsobem. Odhalí nám mnohotvárnost svých výrazových možností, svébytné řeči barev i forem, viditelnou, prožitelnou a pochopitelnou se stává konečnost i nekonečnost této lesní přírody. Národní park se tím stává výzvou pro každého, kdo tento les navštíví a chce se s ním seznámit.




ÿþ