Národní park
Bavorský les

  • Druckversion

Stezka Skleněné archy

Die Glasarche im Waldmeer (Foto: Alice Alteneder)

Skleněná archa v divokém srdci Evropy

Na úpatí hory Lusen, mezi soutěskou Teufelsloch a stezkou Himmelsleiter, v blízkosti české hranice, se nachází zelená, třpytivá, 5 metrů dlouhá loď. Skládá se ze 480 navzájem spojených skleněných desek a je vložena do ruky z dubového dřeva: skleněná archa.

Proč právě archa?

Archa pro přírodu

Archa symbolizuje útočiště pro přírodu, ve kterém je respektována její vlastní hodnota, jak je tomu v obou národních parcích – v Bavorském lese a na Šumavě. Archa zobrazuje křesťanský symbol odpovědnosti lidstva za stvoření.

Archa přes jakékoliv hranice

Česko-německý umělecký výtvor je vyjádřením přesvědčení, že společný přírodní a kulturní prostor česko-bavorského pohraničí se může dále rozvíjet pouze společnými silami. I myšlení musí překonat své hranice.

Archa pro sklářskou tradici

Skleněná loď připomíná mimo jiné staletý význam tohoto lesnatého území pro místní, celosvětově proslulou výrobu skla. Dodnes je sklářství jedinečným kulturním bohatstvím, i když v posledních letech utrpělo velkým úbytkem pracovních míst.

Projekt “Skleněná archa v evropském moři lesů"

Po dobu pěti let archa cestovala “evropským mořem lesů", po obou národních parcích – Bavorském lese a Šumavě. Nositelem projektu byl spolek WaldZeit, spolupracovníky pak oba národní parky, které na sebe navázaly mnoho dalších partnerů. Skleněná archa byla navržena Ronaldem Fischerem a Hubertem Sternem a postavena společně s místními sklářskými umělci. Čeští řezbáři Tomáš Indra a Libor Kůs vytvořili na zakázku Národního parku Šumava dřevěnou ruku, která archu provází od roku 2004 a do níž je archa vložena.

Archa zakotvila na dvaceti stanovištích v česko-bavorském pohraničí. Každé místo bylo spojeno s jinou akcí, ať už s uměleckými workshopy, projektovými dny pro školní mládež v hutích, průvodcovanými vycházkami divočinou národních parků, čtením nebo akcemi z oblasti historie a kultury pohraničního regionu. Všechny akce měly ale jedno společné – umožnily setkání obyvatel místního regionu.

Putování archy po Šumavě se uskutečnilo v roce 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. V roce 2005, když se archa právě nacházela před sklárnami, byl oznámen předpokládaný velký úbytek pracovních míst ve sklářství. Projekt byl tedy neustále aktuální.

Na horských vrcholech uprostřed divočiny národních parků, před sklářskými hutěmi, na návsích a náměstích podněcovala skleněná archa vždy k rozhovorům o filozofii ochrany přírody a divočiny národních parků, o budoucnosti sklářského průmyslu v regionu a o společné budoucnosti obyvatel po obou stranách hranice.

Skleněná archa na Luzném

Kruh se na konci uzavírá a archa se vrací zpět na úpatí hory Lusen. Zde její cesta začala za účasti mnohých obyvatel z regionu, kteří ji společnými silami dopravili na horu. Uprostřed lesa měnícího svou tvář může skleněná archa jako umělecké dílo spojovat přírodu s lidmi. Vyzývá k zastavení a zamyšlení, vytváří prostor, ve kterém můžeme nechat své myšlenky volně plynout z minulosti do budoucnosti.

Stezka archy

Pohádková krajina horské obce Waldhäuser inspirovala už za začátku minulého století malíře a sochaře k jejich tvorbě. Stopy kulturní minulosti a současnosti v oblasti hory Lusen propojuje stezka skleněné archy, po které můžete dojít i ke skleněné arše. Umělecké ztvárnění tématu člověk a příroda vyvolává myšlenky o stvoření, odpovědnosti a budoucnosti.

Archa - Heinz Theuerjahr

U parkoviště “Waldhäuser Ausblick", v bezprostřední blízkosti altelieru Heinze Theuerjahra, stezka archy začíná. Významný sochař, malíř a grafik zde 50 let žil a tvořil. Jednoduchý obrys zvířete na papíře nebo jako plastika naznačuje všechno: druh, bytost, pohyb, strach i majestátnost.

Otevírací doba: 1. květen až 29. říjen, úterý až neděle a o svátcích, od 14 do 18 hodin

Znaky života na odumřelém dřevě

Stezka archy vede ke skleněné arše přes Waldhäuserriegel (značka: zelený trojúhelník). Pod vedením sochařky a malířky Gretel Eisch zde byly vytvořeny znaky života vyřezané do stromů. Účastníci workshopů vyřezali do stojících mrtvých kmenů své zcela osobité znaky a navázali dialog s odumřelými stromy.

Vzniklá umělecká díla se tak stala součástí přirozeného koloběhu zrození a zániku. Několik uměleckých děl je možné spatřit ze stezky.